Taky ses probudila dnes do temného rána? Všimla sis, že nevyšlo slunce? Jen se začalo nějak podivně rozednívat, v 8 hodin se konečně po obloze rozlilo nějaké to světlo. Ale slunce nikde. Je 5 hodin večer a já pro Tebe píšu tento text. Venku je zase tma. Bez slunce se nedá žít. Mé děti se mě občas zeptají, co je nejdražší / nejvzácnější / nejnejnej… na světě? S oblibou říkám, že slunce - tedy To Slunce. O kousky půdy se tady vedou války, o Slunce zatím nikdo neválčí. Nikomu nepatří. Nikdo na něj nemá papír. A je jen jedno. Taková zodpovědnost! Síla a křehkost zároveň. Jen jedno! A jednou? Jednou zhasne. To se ví. To je vědecky potvrzeno. Jednou tato horká životadárná hvězda zhasne a s ní skončí život na naší planetě. A teď je Slunce zalezlé. Je leden. Tak mi řekni, kam tak spěcháš?

Dnes jsem měla krásnou pracovní schůzku a hned první otázka: “Tak co, Terezko, jak prožíváš začátek roku?” A já odpovídám, že stále ještě trochu spím. Mám pomalý rozjezd. Prý je to zvláštní, vždyť jsou všichni ostatní tak nabuzení, jak začnou nové projekty a jak to rozjedou naplno. Já ještě nic nerozjíždím. Jsem zalezlá, jako to Slunce.

Příroda spí. Miluju to. Projdu se brzy ráno zahradou, ještě skoro za tmy a vše je zahaleno mrazem. Příroda si může dovolit spát, ale já? Já už musím mít nová předsevzetí do nového roku! Musím začít makat na nových produktech! Vždyť na ně už mé milované klientky čekají! Musím se opřít do cvičení, jako fakt ale už! Najít si paní na úklid! Kolečko po doktorech - jedem! Znaménka, prsa, gynekolog…diáře se začíná plnit. Vize se hromadí. Nápady se hrnou. Letní dovolená? Už teď je pozdě ji plánovat. Slíbila jsem si, že na děti budu mluvit anglicky. Tak mluvím, oni mi nerozumí. Jsem naštvaná. Jedem! Už to máte umět! Je nový rok!

Víte, že kdysi začínal nový rok březnem? Když se nad tím zamyslíme, má to svůj  smysl. Jaro - ze země se po měsících spánku dere zeleň, která nás nepřestává překvapovat - jak jste v tom mrazu mohly květiny a stromy přežít? Neuvěřitelné. A každý rok se zase objevíte plné života. Tak proč se neinspirovat přírodou? Třeba ještě potřebujeme opravdu spát jako to semínko a plné síly budeme na jaře. Půsty, očisty, předsevzetí, nové vize, to vše patří březnu. Teď vládne zima, mráz, ticho, bílá tma a temná tma. Je čas spánku a odpočinku.

Co můžeme udělat pro sebe:

  • Tak hlavně spát, když se na to cítíme. Možná, že kdybychom poslouchali tělo už v zimě, netrpíme pak jarními únavami. Naopak se připravíme na ten příjem energie, který přijde s novým životem na jaře. Možná, že kdybychom poslouchali tělo už v zimě a nestartovali hned z nuly na sto, nemáme příval chřipkové epidemie. Kdo ví?

  • Pečovat o sebe: sauna, rituály, masáže, kosmetika, domácí lázně. Nic, co Ti přivodí stres. Jen odpočinek, vůně, terapie, klid.

  • Teplo! Buď v teple. Pokud máš potřebu se ochladit, dopřej si otužování pro Tvou zdravou mysl a nabuzení imunity. Ale jako žena v ledové vodě nebuď dlouho (hecování nechej chlapům!) a intuitivně naslouchej svému cyklu. Pokud čekáš menstruaci nebo právě menstruuješ, dopřej si jen teplo a pořádné!

  • Přemýšlej nad tím, jaké to bude. Ty se do toho pustíš, až budeš mít sílu. Ale prozatím nikam nespěchej. Podnikáš? Chceš s dětmi začít nový kroužek? Chceš se naučit nějakému řemeslu? Chceš začít pravidelně cvičit? Napiš si do diáře, kdy začneš a jak to bude probíhat. Najdi si pobyt s jógou, skupinu maminek na domškoláctví nebo se přihlas na workshop pro začínající podnikatele. Ale teď! Teď jen přemýšlej a odpočívej. Připravuj se a vizualizuj si, jaké to bude. Ale nikam nespěchej.

  • Vždy mě fascinuje, jak lidé na konci roku bilancují. Také jsem chtěla. Ale pak jsem to odložila a říkala jsem si: měla jsem se krásně celý rok. A teď? Teď mám strach, že to takové už nebude. Tak co pro sebe můžeš udělat? Pokračuj dál v tom co děláš a neměj strach! Moje oblíbená věta, když se rozhoduji, zda někam pojedu, zda do něčeho budu investovat, zda udělám krok do neznáma, kde mě to láká, zda vystoupím ze své komfortní zóny: Jak by ses zachovala, kdybys neměla strach (děkuji spisovatelce Veronice Hurdové, že mě díky ní tato věta provází životem už roky)

Vše teprve přijde. Nikam nespěchej! Posílám Ti svou neumětelskou fotku z mobilu, kterou jsem teď vyfotila a nijak neupravila. Ale je na ní má oblíbená karta od Kateřiny Rae, kterou jsem si vylosovala tehdy, kdy jsem ji nejvíce potřebovala. Ať i Tebe odvaha provází celým rokem. A teď měj odvahu nedělat NIC!

A na závěr mého mudrování :) krásný nečekaný e-mail od jedné mé zákaznice.  Děkuji, že mi takové věci píšete, jen tak, protože máte chuť. Mám z toho radost.

“Je nedělní ráno, celý dům ještě spí a já si díky Vám dopřávám domácí lázně se zlatou maskou. Děkuji...”

… přesně tak, celý dům a příroda, všichni ještě spí. A tak to má v lednu být.